Jdi na obsah Jdi na menu
 


vzpomínka na dětství

18. 2. 2011

 

vzpominka-na-detstvi-2007--vit.-komb.--pro-scar.-praha.jpg

 

Vzpomínka na dětství v Kroměříži

 

     Místa dětství se vryjí člověku nesmazatelně do paměti.

     A jak jde čas, vzpomíná častěji a častěji…

 

     Mléko v konvičce nabírané hliníkovým šufánkem a jízdárna s poníky ve Štěchovicích patří k těm prvním.

     Bazén na Bajdě se šikmými břehy kde jsme se opalovali mezi sbíráním bílých tenisových míčků důstojným pánům tenistům, zoufale nudné nedělní procházky rozpálenou Podzámkou s rodiči a bratrem v kočárku, které jsme vydrželi snad jen díky slibu koně s permoníky v zámecké Salla tereně.

     Bourání staré Oskoly se zahradnictvím vonícím čerstvou zemí a stavba Bělidel kde houkaly vysoké, žluté jeřáby od šesti ráno a budily nás dřív, než jsme museli už nevyhnutelně vstát do školy, veřejné záchodky na Velkém náměstí a autobusové nádraží na Milíčáku se stejným, špinavě žlutým, oprýskaným zábradlím, téměř noční vycházka v pět odpoledne Vodní ulicí kolem rozsvícených výloh se skleněnými vánočními ozdobami a v zeleninách fronty na pomeranče a sušené fíky.

První doteky s děvčetem při honičce v bludišti Květné zahrady byly dosti tvrdé, když jsme narazili čelem o čelo, ale byly děsně vzrušující. A srdce tlouklo až v krku, při jakoby náhodném pohledu na děvčata, odpočívající a štěbetající na lavečce před kolonádou, teď už jen v přiléhavých tričkách, nad krásou jejich devíti let.

     Zarostlé zahrady u nemocnice byly úžasné v proměnách roku : optimistická zeleň časně zjara a bláto na cestičkách stříkající dokola při projíždění na kole, první nezralé třešně natrhané za plotem souseda důchodce ze kterých jsme měli trošku bolení břicha, červené, hnědé, žluté a vínové listí, kterým jsme procházeli, abychom vzadu v polích mohli pustit svého prvního draka i první setkání s kunou na sněhu a zbytky uloveného ptáčka.

     Později přišly důvěrné chvilky tisknutí těla k tělu za portálem vchodu Sv.Mořice. S jinými těly večerní výpravy přes zeď se skleněnými střepy do pivovaru ve kterém se opravdu vařilo pivo a zvláštní výsada, když kvůli nám, středoškolákům, otevřel vrchní na Centrále o hodinu dřív, abychom za školou v zimě venku nezmrzli.

     K posledním patří fotografování na tablo v Podzámce - páni v cylindrech a dámy v róbách z 1. republiky, které muselo být nakonec z výlohy sundáno. A maturitní večírek s přírodním úkazem – noc trvala snad jen pár minut a ráno jsme se nemohli rozejít, jelikož nás držel pohromadě zvolna přicházející smutek z rozloučení. Pocit vzrušujícího očekávání něčeho nového, určitě krásného, kde už budeme konečně dospělí a každý sám za sebe byl v hlavě a sebevědomých řečech. Kazil nám jej však nenápadně divný tlak v břiše. Snad, že už, bohužel, budeme muset nést odpovědnost za svá jednání, nebudeme mít spolužáky, se kterými všechny problémy před hodinou probereme, a se slovy „vole kašli na to“ je necháme k vyřešení rodičům. A možná jsme pomalu tušili, že všichni se už nikdy nesejdeme…

 
 

Vzpomínka na dětství v KM

vitráž kombinovaná

2007, 70x70 cm

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

Portrét