Jdi na obsah Jdi na menu
 


Martin dekameron

1. 4. 2013

Martin dekameron


martin-dekameron.jpg

 

 

Sedmý den je neděle. Jde o začátek či konec?

Možná, že právě začíná pouť světem.

 

Jak dlouho už putuje? Čím se čas poměřuje? Kalendářem nebo událostmi?

Hromada písku z hodin není tak důležitá jak tři slůvka milého člověka...

 

V nejzazším koutě jeskyně přání pečlivě uschovává to, co by chtěla nejvíce.

Stejně tak, jako většina ostatních.

Nestálo by za to, posunout přání trochu blíž ke světlu?

 

Znovu a znovu, v obrovském víru pozitivní životní energie,

který přináší zlatá čokurejka, nabírá sílu.

Stačí to?

 

Právě tu sílu, proudící z generace na generaci.

Tu sílu, kterou vkládá v rodiče, partnera, dceru, vnuka.

Zvláštní. Někdy ji dostává nazpět...

 

Brzy ráno zahraje na vábničku zázraků a tajemství.

Stane se dnes nějaký zázrak? Objeví nějaké tajemství? Co se skrývá ve vábničce?

Kdo ví...

 

Snad vytuší tajemství života svou osmou čakrou.

Nastrouhá trošku citu s něhou, zamíchá s kouskem pochopení a hromadou vytrvalosti. Všechno to rozpustí v sedmé slze a vypije chvíli před prvním májem.

Už ví?

 

Stejně jako Mars v beranovi ze severu a západu, tak zajíc ve vodě z východu na ni působí střídavě a přitom celistvě. Pomůžou jí hledat cestu. Cestu životem.

Ale chce po ní vůbec jít?

 

Na této cestě střídá vždy osm červených a osm čirých schodů.

Její životní číslo vytváří nezvyklý přírodní úkaz.

Stoupáním po schodech se dostává nahoru i dolů.

 

Nakonec ale dojde ke Králi Grálu.

A tím přijde na to, že ji doprovázel po celou dobu putování.

Dával na ni pozor a chránil ji před neštěstími.

Je tu pro ni. Pro ni a její rodinu...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

Portrét